I. ROČNÍK

Pavel Turnovský – Dane Rudhyar umělec.

Pohled na všestrannou uměleckou dráhu Dane Rudhyara.

Markéta Hrbková – Generace Pluto ve Štíru (1983 – 1995).

Generace s Plutem ve Štíru postupně přicházejí do věku, kdy začínají formovat svět. Zdá se, že jedním z jejich témat bude transformace a hluboké proměny společnosti nejen v otázce osobních vztahů, ale i v otázkách společenského uspořádání a vnímání role člověka jako takového.

Jan Kotiš – Nástin synchronistického vztahu učitelské praxe a praxe astrologického pohledu.

Ukázka každodenní práce učitele a hledání nového úhlu pohledu skrze společného radixu účastníků učebního procesu.

Petr Lisý – Odraz myšlenek D. Rudhyara v díle R. Tarnase a jeho následovníků na poli archetypové kosmologie.

Výchozí úvaha: astrologický světonázor jako slepenec různorodých historicko-filosofických vlivů. Richard Tarnas, historik kultury z kruhů transpersonální psychologie a věd nového paradigmatu (Esalenský institut, Kalifornský institut integrálních studií) a astrolog. Dane Rudhyar jako filosof kolektivní transformace a inspirátor Tarnasovy „astrologie dějin“. Pokus o nástin vlivu teosofie a židovsko-křesťanských kulturních kořenů na toto dějinné pojetí astrologie. Závěrečná úvaha nad přínosy a limity tohoto astrologického a světonázorového konceptu.

Jindřich Veselý – Klasická témata (nejen) západního esoterismu v Rudhyarově díle aneb kdo je pravý okultista.

Příspěvek zaměřen na témata západního, ale nejen západního esoterismu, jak je pojednává ve svých dílech Rudhyar, konkrétně na témata duchovní stezky, iniciace, okultních bratrstev a posvátné tradice. Věcné souvislosti Rudhyarova pojetí transpersonality s tradičními, resp. tradicionalistickými pojetími iniciace. Zamyšlení nad souvislostmi Rudhyarovy koncepce „pravého okultisty“ , rudhyarovské koncepce transpersonality a pozdějšího transpersonalistického hnutí.

Jiří Janda – Mediální dějiny nejen okem astrologie.

Téma vyhází z dlouhodobé osobní zkušenosti v oblasti tištěných médií. Pohled na situaci posledních deseti let. Úvaha nad možnostmi zpravodajství, nad jeho objektivitou a funkcí v současném světě, který čerpá z internetového zpravodajství.

Františka Jirousová – Křesťanská evoluční teorie ve spojení s pojmy v Rudhyarově pojetí.

Rudhyar v několika svých dílech zmiňuje dílo Pierra Teilharda de Chardin a jeho filosofie vykazuje některé podobnosti s Teilhardovým chápáním evoluce. Tématem přednášky nebude ale srovnání obou filosofických systémů, ale výklad Teilhardovy křesťanské evoluční teorie s důrazem na jeho pojetí evolučních skoků spojených s krizí, chaosem nebo různými formami zla.

Martina Lukášková – Transpersonální astrologie.

Rudhyarova východiska a možnosti současníků. Jak myslet a konkrétně mluvit o transpersonální astrologii?

Tomáš Daněk – Střípky z úrody spícího agenta

Nespojitá a nevázaná koláž postřehů s astrologickou tematikou po vzoru Popelčiny rady Vinckovi „přivez mi, co ti cestou frnkne do nosu“ přetlumočená současným „renesančním přírodozpytcem“ v roli Jokera. Čeho se týká tato produkce? Velmi často vycházíme z toho, že konstelace nebeských těles jsou smysluplně provázány synchronicitami s pozemským děním skrze proslulý axiom Jak nahoře tak dole, jak dole tak i nahoře. Je namístě si položit otázku, zda by nemohly být obdobným způsobem, přinejmenším symbolicky, provázána i různá dění pozemská. Například přesuny obyvatelstva velkého rozsahu a prostorové přemisťování například rostlinných taxonů na velké vzdálenosti.

Ondřej Lesák – Nebeský swing.

Příspěvek je veden snahou o interpretační posun od pozičních (znamení a domy) i vztahových (aspekty a konfigurace) planetárních charakteristik k obecným a poměrně jednoduchým zákonitostem, kterými se tyto charakteristiky řídí. Rudhyarův důraz na cykličnost si zaslouží, aby byl doveden do důsledků, které by mohly obohatit i celou filozofii. V té totiž stále převažuje podvědomý důraz na linearitu dějů, zatímco přiznání existence dějů cyklických je přinejmenším nedůsledné. Příkladem budiž pojem inerce či setrvačnosti, používaný poměrně hojně i ve filozofii. Kdyby nebylo jednostranného akcentu na linearitu dějů, zákonitě by se v souvislosti s inercí nehovořilo jako o filozofické kategorii pouze o hmotě. Neboť v případě cyklických pohybů a dějů mají pro inerci, tj. setrvačnost rovnocenný význam jak hmota, tak i její (rotující) tvar, který je svého druhu přechodem mezi duchem a tělem.